Když sklad prozradí víc než účetnictví

Co ukázal spor restaurace Hacienda Mexicana s finanční správou (rozsudek NSS sp. zn. 3 Afs 28/2026 – 42)

Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 12. 8. 2026, sp. zn. 3 Afs 28/2026 – 42, definitivně potvrdil, že finanční správa mohla restauraci Hacienda Mexicana s. r. o. stanovit daň z příjmů právnických osob podle pomůcek. Doměrek daně přesahující 6 milionů korun tak zůstal v platnosti. Případ stojí za bližší pohled – nejen kvůli výši částky, ale hlavně kvůli tomu, čím si ho společnost do značné míry zavinila sama.

Skutkový stav

Společnost HACIENDA MEXICANA s. r. o. (IČO 25304569, sídlo Ostrava) provozuje restauraci v Brně a vedle toho i další činnosti – mimo jiné koupaliště, pronájem prostor a reklamní činnost. Finanční úřad u ní provedl kontrolu daně z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2016. Výsledek kontroly byl tvrdý: správce daně dodatečně zrušil vykázanou daňovou ztrátu ve výši 228 527 Kč a podle pomůcek doměřil daň ve výši 6 141 370 Kč, k tomu ještě penále.

Jádrem sporu bylo znevěrohodnění účetnictví přes skladové zásoby. Společnost neměla řádně vedenou průběžnou skladovou evidenci ani inventarizaci zásob a nebyla schopna věrohodně doložit ani to, jak nakládala s velkým množstvím likvidovaných surovin. Skladová evidence přitom u restauračního provozu tvoří podstatnou část účetnictví – právě přes ni se prokazuje vztah mezi nakoupenými surovinami a vykázanými tržbami. Jakmile tato vazba přestane dávat smysl a chybí evidence, která by ji podložila, stává se nevěrohodným účetnictví jako celek. Přesně to se v tomto případě stalo – daň nakonec nebylo možné stanovit dokazováním a správce daně přešel na pomůcky.

Jak finanční správa postupovala

Protože daň nešlo stanovit dokazováním, přešel správce daně na stanovení daně podle pomůcek (§ 98 daňového řádu). Vyšel z jediného spolehlivě ověřeného údaje – nákladů na nákup surovin – a k němu dopočítal výrobní cenu jedné porce podle receptur k nejprodávanějším jídlům a odhadu gramáže porcí z konkurenčních ceníků. Z toho stanovil obchodní přirážku u jednotlivých pokrmů, následně průměrnou přirážku ve výši 208,66 % a z ní celkové tržby. Ve prospěch žalobce navíc odečetl desetiprocentní věrnostní bonus, ačkoli jej ve skutečnosti neměli všichni zákazníci.

Společnost se bránila mimo jiné srovnáním s konkurenční restaurací HAVANA. Znalecký posudek, který si sama nechala zpracovat, ale nakonec ukázal, že HAVANA u svých nejprodávanějších jídel používala kalkulační přirážku 250,88 %, tedy vyšší, než jakou finanční správa použila u Hacienda Mexicana. Argument se tak obrátil proti žalobci a Nejvyšší správní soud v podstatě konstatoval, že správce daně postupoval spíše konzervativně.

Spor se táhl přes dvě instance a dvě kola u krajského soudu i u Nejvyššího správního soudu. Od zdaňovacího období roku 2016, kterého se týká, k pravomocnému rozsudku uplynulo zhruba deset let. A nešlo o ojedinělý exces – společnost vede s finanční správou obdobný spor i za zdaňovací období 2013 až 2015 (rozsudky NSS sp. zn. 2 Afs 218/2025 a 2 Afs 219/2025 ze dne 23. 4. 2026), kde soud dospěl ke stejným závěrům. Jde tedy o opakovaný, systémový problém, nikoli o výkyv v jednom roce.

Zamyšlení: skladová evidence jako slabina celého oboru

Špatně vedená skladová evidence není v gastronomii nijak výjimečná. Přirozené úbytky surovin při vaření, expirace, rozbité zboží nebo chyby personálu k provozu restaurace patří a odborná literatura s nimi počítá v řádu jednotek procent z nakoupených surovin. Problém nastává tam, kde evidence chybí úplně, nebo kde její nedostatky přestávají být drobnými odchylkami a stávají se systémovými – přesně tak jako v tomto případě, kdy nebyla vedena průběžná skladová evidence ani inventarizace, likvidace surovin dosahovala enormního rozsahu a podklady z pokladního systému byly navíc dodatečně upravovány.

Na tomto místě se nabízí i trochu ostřejší úvaha: čísla, která společnost vykazovala – náklady na suroviny výrazně převyšující tržby, obrovské množství likvidovaných potravin, prakticky nulová až záporná obchodní marže – jsou natolik mimo realitu běžného provozu, že si pozornost finanční správy v podstatě přivolala sama. Daňová kontrola nevzniká z rozmaru; když vykázané hospodářské výsledky dlouhodobě a výrazně neodpovídají ekonomické logice oboru, je zahájení kontroly spíše otázkou času. V tomto smyslu si troufáme říct, že Hacienda Mexicana svým přístupem k vykazování hospodaření finanční správu na sebe do jisté míry „poštvala“ sama.

Doporučení pro klienty

Z rozsudku plyne jedno prakticky využitelné poučení, které stojí za zopakování i klientům, kteří restauraci ani jiný gastro provoz nevedou: šetřit na kvalitním účetnictví a daňovém poradenství se dlouhodobě nevyplácí. Náklady na dobře vedenou skladovou evidenci, průběžné inventury a spolehlivého účetního jsou zlomkem toho, co Hacienda Mexicana stálo deset let sporů, znalecké posudky, náklady na právní zastoupení a nakonec i doměrek v řádu milionů korun spolu s penále.

Jakmile jednou dojde k přechodu na stanovení daně podle pomůcek, je pozice daňového subjektu velmi nevýhodná. Správce daně v těchto případech nebere do ruky dláto, ale rovnou sekeru. Důkazní břemeno ohledně nespolehlivosti výsledné daně leží na něm, nemůže se domáhat použití konkrétních pomůcek a musí prokázat, že výsledek je v hrubém nepoměru ke skutečnosti – což je v praxi extrémně obtížné, jak ostatně ukázal i neúspěšný pokus Hacienda Mexicana o srovnání s konkurenční restaurací. Nejlepší obranou je prevence: průkazné a průběžně vedené účetnictví a skladová evidence, které správci daně od začátku neskýtají prostor pro pochybnosti.

Pokud se potřebujete pobavit o svém účetnictví nebo poradit s nastavením, neváhejte nás oslovit.

Tým CBTax s.r.o.