Na vás lhůty platí. A co na finanční úřad?

Kdo si někdy podával odvolání, žádost o prominutí penále nebo návrh na obnovu řízení, ten zná ten pocit: podání odešlete, a pak… ticho. Týdny. Někdy měsíce. A vy si říkáte – vždyť daňový řád je plný lhůt, tak proč zrovna tahle část mlčí?

Odpověď je jednoduchá a trochu zákeřná: daňový řád opravdu lhůty stanoví, ale skoro výhradně pro vás – daňové subjekty. Kdy musíte podat přiznání, kdy zaplatit, kolik dní máte na odvolání nebo na doplnění podání. Na správce daně, tedy na finanční nebo celní úřad, ale zákon v drtivé většině případů žádnou konkrétní lhůtu k vyřízení nestanoví. Jinými slovy: vy máte budík nastavený na sekundy, úřad má budík schovaný v šuplíku.

Přesto to není bezbřehé

Dobrá zpráva zní: úřad si nemůže dělat, co chce. Daňový řád v § 7 odst. 1 zakotvuje zásadu, že správa daní se má vykonávat bez zbytečných průtahů, a § 38 dává daňovému subjektu právo domáhat se nápravy, pokud se tak neděje – stížností k nejblíže nadřízenému správci daně.

Jenže „bez zbytečných průtahů“ je pěkné sousloví, se kterým se ale těžko argumentuje, když vám úředník řekne, že má „hodně práce“. Proto si Ministerstvo financí samo pro sebe (a pro finanční i celní správu) stanovilo konkrétní mantinely –podle interního předpisu, tzv. Pokynu MF-20 o stanovení lhůt při správě daní (nahradil starší Pokyn MF-5 z roku 2015). Není to zákon, je to interní pokyn ministerstva – ale správce daně je jím vázán a vy se na něj coby na pravidlo „dobré správy“ můžete odvolávat.

Kolik má úřad na to, aby se rozhoupal

Pokyn rozděluje typická podání do tří košů podle náročnosti – a přiznejme si, že některé lhůty jsou docela velkorysé, jiné naopak příjemně krátké:

• 6 měsíců dostává úřad třeba na vyřízení běžného odvolání, na rozhodnutí o povolení obnovy řízení, na rozhodnutí v obnoveném řízení, na prominutí daně nebo penále, anebo na závazné posouzení převodních cen mezi spojenými osobami (tedy na to oblíbené téma transfer pricing).
• 3 měsíce má na rozhodnutí o změně místní příslušnosti, na vyloučení úřední osoby pro podjatost, na některé typy odvolání nebo na vyřízení námitky proti postupu úředníka.
• 30 dní – a tady se to dělá zajímavé – má úřad třeba na opravu zřejmých chyb v rozhodnutí, na prohlášení nicotnosti vadného rozhodnutí, na navrácení zmeškané lhůty do předešlého stavu, na stanovení záloh, na odložení nebo zastavení exekuce, na snížení srážky ze mzdy dlužníka nebo na vyřízení stížnosti na postup plátce daně.

Takže až příště budete čekat na rozhodnutí o obnově řízení, budete přesně vědět, že šest měsíců je strop – ne zdvořilé doporučení.

Ale pozor na fintu s „pauzou“

Aby to nebylo úplně jednoduché, pokyn počítá i s tím, že lhůta může běh přerušit – podobně jako u lhůt pro vás. Pokud si úřad vyžádá součinnost (třeba doložení dokumentů), lhůta se staví, dokud mu ji neposkytnete. Staví se i po dobu mezinárodního dožádání, po dobu soudního řízení o předběžné otázce nebo po dobu projednávání ve speciální komisi. A ve složitých a odůvodněných případech může nadřízený úředník lhůtu prodloužit – zpravidla nejvýše na dvojnásobek, u mimořádných mezinárodních kauz i víc.

Zní to jako únikové cesty pro úřad? Do jisté míry ano. Ale rozdíl oproti dřívějšku je zásadní: prodloužení musí být odůvodněné, má svůj strop a hlavně – existuje jasné pravidlo, ke kterému se můžete vztáhnout. Žádné „to se prostě protahuje“.

Co s tím jako klient můžete dělat

Znát tato pravidla se vyplácí. Pokud lhůta podle Pokynu MF-20 uplyne a rozhodnutí nikde, máte nástroj: stížnost na nečinnost k nejblíže nadřízenému správci daně podle § 38 daňového řádu. A je rozdíl přijít s obecným „už to trvá dlouho“ a přijít s konkrétním odkazem na konkrétní ustanovení konkrétního pokynu, které úřad zavazuje.

Právo na rychlé vyřízení věci není jen hezká fráze z principů dobré správy – má teď i svou vlastní tabulku lhůt. A i když úředník sedí za přepážkou (nebo spíš za datovou schránkou), i on má nad hlavou budík. Jen o trochu jinak nastavený než vy.